P. František Sušil

Úvod

Na svátek Navštívení Panny Marie, 31. května 2018, tomu bude právě 150 let, kdy v Bystřici pod Hostýnem zemřela snad nejvýznamnější osobnost národního obrození na Moravě a jeden z velikánů moravských dějin P. František Sušil. O tomto knězi se bohužel moc nehovoří a běžný člověk o něm neví téměř nic. Ze školy jistě známe filologa a překladatele Josefa Jungmanna, básníka a literárního kritika Františka Ladislava Čelákovského či spisovatele a sběratele lidových písní a pohádek Karla Jaromíra Erbena. Ti všichni působí především v Čechách. Ale jak probíhalo národní obrození na Moravě?

Po bitvě na Bílé hoře došlo na Moravě k úpadku českého jazyka i literatury, ale zároveň se zde sílilo přesvědčení, že Moravané nejsou součástí česko-moravské identity, a to i přes velkou část společných dějin a tradic. Morava ovšem postrádala centrum obrozeneckého hnutí, které se neprojevilo ani na venkově, ani mezi šlechtou či měšťany. Čeština v první polovině 19. století prakticky nepronikla do divadla ani literatury. Morava je tedy v "počešťování" oproti Čechám značně opožděna.

To vše se má změnit s Františkem Sušilem (a dalšími). Páter Sušil, nesmírně nadaný a asketický člověk, výrazně zasáhl do vývoje obrozeneckého hnutí na Moravě v druhé polovině 19. století. Sám Jan Neruda o něm napsal: "František Sušil zaujímá na Moravě totéž skvělé místo, o kteréž v Čechách rozdělili se naši oslavenci tři: Jungmann, Čelakovský a Erben. Strážce a zvelebovatel mateřského jazyka, vzdělavatel básnického umění na půdě domácí a sběratel drahocenných básnických plodův Musy národní. V každém z těchto směrů František Sušil vykonal díla, která mu pojišťují nehynoucí vděčnou památku v srdcích našich i pokolení příštích na Moravě i v Čechách.

Jan Neruda píše o Františku Sušilovi především z pohledu národního buditele. Jeho působení bylo ovšem mnohem širší. Chtěl bych vás postupně seznámit s touto originální osobností. A bude o čem psát. František Sušil se zabýval literaturou, teologií a překládal církevní otce, psal a překládal hymny i básně, přeložil a vyložil celý Nový zákon, sbíral písně, propagoval zpěv při mši svaté a na jeho popud vzniklo něco jako dnešní kancionál, stojí na počátku myšlenky unionistických sjezdů na Velehradě i cyrilometodějské tradice, jak ji známe dnes, atd. František Sušil ovlivnil nemálo významných osobností. Rád bych jmenoval Pavla Křížkovského nebo arcibiskupa Cyrila Antonína Stojana, dále Leoše Janáčka, Bohulava Martinů či Antonína Dvořáka, kteří komponovali nejednu skladbu na Sušilovy texty.


Situace na Moravě, především v Brně kolem roku 1848

V 19. století Evropu zavaluje silný nacionalismus, díky němuž během roku 1848 vypukly na mnoha místech tzv. národní revoluce, které s sebou přinesly období nepokojů a mnohdy i násilí. Tyto revoluce byly potlačeny, ale i přesto došlo ke společenským změnám (zrušení roboty, vznik obecních samospráv, apod.). Ty byly způsobeny také díky velkému rozdílu mezi bohatými a chudými. Tak vzniká nespočet spolků, které se svou dobročinností obracejí k nejvíce potřebným. Jak ale s potřebnými hovořit? Jejich řečí. Spolky, i křesťanské, bezesporu sehrány zásadní roli a napomohly v procesu národního uvědomění.

I Morava byla v těchto letech zasažena revolučním hnutím. Vše se ale odvíjelo jinak než v Čechách. Moravští politici se vymezovali nejen proti Němcům, ale snažili se definovat i moravsko-české vztahy. Stačí citovat petici pražského Svatováclavského výboru (politický orgán v Čechách) císaři Ferdinandovi I., jejíž autoři žádali svobodu tisku, slova, náboženství, zrovnoprávnění českého a německého jazyka, zrušení roboty a poddanství, úpravu daní, ale také státoprávní spojení Čech, Moravy a Slezska. Petici ale neschválil moravský zemský sněm v Brně, což na Moravě vyvolalo značné rozladění. Moravský sněm se ozval, zformuloval dokument, jímž odmítl toto sloučení, a žádal na panovníkovi moravskou autonomii. Je zajímavé, že k této nótě se připojili i moravští Němci (kteří pár týdnů předtím žádali připojení Moravy k německým zemím), aby se prý Moravané nestali otroky Čechů. V 50. letech 19. století pak České království (= Čechy) požadovaly česko-rakouské vyrovnání. Morava postupovala samostatně a Slezsko žádné nároky nevzneslo.

Revoluční hnutí se dotklo také církve. V Čechách se revoluční hnutí v církevních kruzích projevilo poměrně radikálně. Program katolického reformismu žádal zavedení lidového jazyka do liturgie, zrušení povinného celibátu, demokratizaci církve zřízením kněžských synod, apod.

Na Moravě byla situace klidnější. František Sušil, profesor biblistiky v brněnském alumnátu známý svým vlasteneckým postojem, byl sice vyzván, aby se nijak nezapojoval do revolučního hnutí, jinak že bude vyloučen, ale nakonec se situace vyřešila bez velkého napětí. Církevní život totiž neřídili katoličtí liberálové, nýbrž skupina kněží kolem Františka Sušila, tzv. Sušilova družina. Tito kněží doporučovali zakládat Katolické jednoty, organizovat poutě na Velehrad, pořádat porady duchovenstva jako přípravu na synody, které měli svolat biskupové, a tak umožnit věřícímu lidu aktivně se podílet na církevní správě, atd. Již zde vidíme jistý rozdíl mezi přístupem v Čechách a na Moravě. Ostatně i dnes často slyšíme řeči o konzervativní Moravě a liberálních Čechách.

Po roce 1848 byli na Moravě působením kněží prakticky vytlačeni ze společenského života liberálové, na rozdíl od Čech, kde tomu bylo přesně obráceně. Moravské zemské a národní vědomí tak bylo stavěno na katolickém základě, na němž se podíleli pospolu jak kněží, tak i angažovaní laici. Literární kritik Martin C. Putna dokonce tvrdí, že na Moravě druhé poloviny 19. století vlastně žádné "katolické literatury", tedy literatury ostře vymezené vůči celku národní literatury, neexistují. Jsou to totiž kněží a katoličtí laici, kdo tvoří národní literaturu. Dokladem tohoto tvrzení je právě František Sušil.


Překlad a výklad Nového zákona

P. František Sušil byl vysvěcení na kněze roku 1927 poslán do dvojjazyčné farnosti Olbramovice (u Moravského Krumlova). Zde mu byl časem přidělen spolupracovník P. Tomáš Procházka. Tomuto mladému muži P. Sušil zpočátku vytýkal jeho národní vlažnost, ale nakonec se stali přáteli. Je známo, že P. František oplýval skromností. A byl to právě P. Procházka, kdo znal Sušilovy znalosti i schopnosti a kdo jej donutil ke kandidatuře na profesora biblických věd na Brněnském alumnátu (semináři). Roku 1835 se tedy Sušil osmělil a zažádal o uvolněné místo profesora. Komisi složenou z olomouckých a vídeňských profesoru zaskočil. Vše přednášel zpaměti, ačkoliv mohl mít s sebou Písmo svaté, které si bohužel nevzal. Citoval z řeckých, anglických, francouzských, německých či arabských spisů. Během latinské přenášky představil také slovanské překlady Písma svatého, o čemž členové komise slyšeli vůbec poprvé. P. Sušil byl jednohlasně přijat do úřadu profesora 20. února 1837 a zůstal jím až do své smrti, tedy 31 let.

Během své služby byl sice obviňován z hereze, neboť kritizoval nedostatečnost katechismu, dokonce byl ustanoven dozor nad jeho kázáními, ale když jsi ho brněnský biskup Gindel zavolal, nenašel nic nepravověrného a navíc se podivil nad znalostmi tohoto venkovského faráře.

Jeho práce byla často jednotvárná, ale uměl rozličná biblická témata podávat zajímavým způsobem a propojovat je s jinými odvětvími vědy, což pomáhalo i k formaci budoucích kněží.

Navíc on sám pilně pracovat a snažil s k tisíciletému výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu vydat překlad a výklad alespoň Matoušova evangelia. To se podařilo a jedná se o nejobsáhlejší knihu Sušilova díla. Za jeho života pak vyšla další tři evangelia. Ostatní knihy Nového zákona vyšly ve třech svazcích až po Sušilově smrti.

P. Sušil si byl vědom náročnosti úkolu, který si stanovil a překlad i výklad Nového zákona považoval za své celoživotní dílo, na němž pracoval více jak 30 let. Během své práce použil snad všech dostupných biblických a teologických děl. Sám teprve tři roky před smrtí, 12. srpna 1865, řekl jednomu svému příteli: "Jsem právě hotov".

Jeho dílo je ojedinělé mezi Slovany. Toho si byl Sušil vědom, když napsal: "Veškeren 80 milionový národ slovanský nemá posud theologie! U Rusů tepruv v nejnovějších dobách něco se počalo, u jiných nalézají se populárné knihy pro největší potřeby denní; vědy teologické nikde není a Poláci za námi ostali. Věru nejednou jsem se zalil hanbou, na stav ten náš pomýšleje. Drahná část viny na nás (kněžstvu) leží, na nepokračování ustavičném ve vědách a na uspokojování se s jakými takými vědomostmi."

Sušilovi nešlo jen o překlad Bible, ale také o výklad opatřený vysvětlivkami a komentářem. Snažil se vidět Písmo svaté jako živý celek, který je určen pro každého, kdo chce pochopit smysl posvátného textu. Nevyužívá jen suchých vědeckých pouček, ale překládá i prameny z období církevních Otců (Augustin, Jeroným, Ambrož, Řehoř Velký i Naziánský, Jan Zlatoústý, Basil Veliký, Atanáš...). Ačkoliv se dnes práce P. Sušila může zdát zaostalá, ve své době byla bezesporu velkým krokem vpřed a jednalo se o zcela ojedinělý a odvážný počin. Bohužel v jeho šlépějích prakticky až do druhé světové války nikdo nepokračoval.  



Literatura: 

Janalík, Jíří, Christologie Františka Sušila v jeho poznámkách k Lukášovu evangeliu, diplomonová práce, Olomouc 2015.

Šmerda, Hynek, František Sušil. Život, dílo a odkaz budoucím generacím, disertační práce, České Budějovice 2011.

Piťha, Petr, Svatí Cyril a Metoděj. Velehrad - synbol a úkol, České Budějovice 2010.