Germán Konstantinopolský (634-733)

Patriarcha Germán I. Konstantinopolský se narodil roku 634 jako syn patricia Justiniana. V roce 668 nebo 669 byl na příkaz císaře Konstantina IV. vykastrován i přes věk, ve kterém se tento zásah běžně nekonal. V té době také císař zabavil majetek jeho otci, protože podpořil arménského uzurpátora byzantského trůnu Mecetia. Po smrti Konstantinova otce Konstanta II., který byl zabit v Syrakusách na Sicílii, se nechal Mecentius prohlásit vojskem za císaře a skutečně na necelý rok ujal vlády jako vzdorocísař na Sicílii. Poté byl dovlečen do Konstantinopole, kde jej Konstantův syn Konstantin IV. nechal popravit.

Germán se stal metropolitou v Kyziku (řec. Κύζικος, lat. Cyzicus). Účastnil se také koncilu, který svolal monotheletistický císař Flippikos Bardanes. Tento koncil odsoudil šestý ekumenický, tedy třetí konstantinopolský, sněm a Germanos tento toto rozhodnutí podepsal, čímž podpořil herezi monotheletismu. 11. srpna 715 se Germán i přes svůj pokročilý věk stal patriarchou Konstantinopole. O Vánocích roku 718 pokřtil budoucího císaře Konstantina V., o němž prameny uvádějí, že se vykálel na křtitelnici. Zděšený Germanos měl předpovědět, že Konstantin v budoucnu způsobí křesťanskému lidu obrovské škody. Je pravou, že Konstantinovi se říkalo Koprónymos (Κοπρώνυμος), neboli "Konstantin, nazývaný Lejno".

Ačkoliv se zpočátku císař Lev III. choval k patriarchovi s úctou, od roku 726 Germanos trpěl ústrky ze strany císaře, díky němuž zavládlo v říši ikonoklastické období. S tím se ovšem Germanos nehodlal smířit a tvrdě toto opatření kritizoval. 

Ikony představovaly pro věřící důležitý prvek každodenní náboženské praxe, takže jejich zákaz znamenal opravdový zásah do života věřících. Nutno podotknout, že uctívání obrazů občas přerostlo do nezdravých rozměrů a dnes bychom hovořili o modloslužbě. Byl to právě Germanos, kdo se jako první ozval proti jejich odmítání. Navíc získal zastání u papeže Řehoře II. Přestože se císař Lev III. násilím snažil uctívání ikon vymýtit, nepodařilo se mu tuto tradici církve zničit. 

Tento stal samozřejmě způsobil napětí a císař se snažil Germana zbavil. Tento proces vyvrcholil Germánovým odchodem z Ondřejova stolce 17. ledna 730, po patnácti letech v úřadu. Patriarcha totiž odmítl uznat obrazoborectví, aniž by byl svolán ekumenický koncil, který by tuto otázku vyřešil. Poté se uchýlil do domu svých rodičů, kde prožil zbytek let svého dlouhého života (Teofane, AM 6221; Zonara, XV,2.22-26. Teofane Confessore, Chronographia, ed. C. de Boor, 2 vol. (Leipzig, 1883-85, repr. Hildesheim/NewYork, 1980); traduzione e note di C. Mango e R. Scott, The Chronicle of Theophanes Confessor, Oxford 1997.) Podle jiných zdrojů byl k odchodu donucen výhrůžkami a dožil v klášteře (Stefano, 100,7-9 (1085B Stefano Diacono, Vita Stephani Iunioris (BHG 1666), ed. M.-F. Auzépy, La Vie d'Etienne le Jeune par Étienne le diacre. Introduction, édition et traduction (Aldershot, 1997); PG 100. 1069-1186.).

Germán zemřel pravděpodobně roku 733.

Je uctíván jako svatý katolickou i ortodoxní církví a jeho památka se slaví 12. května.