Tomáš kardinál Špidlík, SJ

Prof. ThDr. Tomáš kardinál Špidlík se narodil 17. 12. 1919 v jihomoravských Boskovicích. Zde absolvoval základní školu a gymnázium. Poté studoval na Filozofické fakultě Masarykovy Univerzity v Brně češtinu a latinu. Na podzim roku 1939 vstoupil do jezuitského řádu, noviciát započal v Benešově. Poté, co noviciát obsadili nacisté, mohl pokračovat až v roce 1942 na Velehradě; ten mu vtiskl zásadní celoživotní náklonnost ke křesťanskému Východu. 24. 9. 1942 složil řeholní sliby. V letech 1942 - 1945 dokončil filozofická studia, především ke konci války často přerušovaná nucenými pracemi nařízenými nejprve německou, pak rumunskou a nakonec sovětskou armádou.

Po válce byl poslán na teologická studia do Holandska, do Maastrichtu. 22. 8. 1949 zde přijal kněžské svěcení. Rok poté dokončil řeholní formaci (tzv. "třetí probace") ve Florencii. V roce 1951 bylo zřejmé, že se nebude moci do komunistické vlasti vrátit. Byl povolán do Říma, aby spolupracoval s Vatikánským rozhlasem. V letech 1951 - 1953 pokračoval ve studiích na Papežském orientálním institutu v Římě, kde obhájil doktorskou práci.

Od roku 1954 vyučuje jako docent východní a patristickou teologii na Papežském orientálním institutu, na Papežské gregoriánské univerzitě a v karmelitánském insistutu Teresianum. V roce 1961 dosáhl jmenování profesorem a dodnes je považován za jednoho z nejvšestrannějších křesťanských orientalistů vůbec.

V letech 1951 - 1989 (38 let!) působil také jako spirituál Papežské koleje Nepomucenum. Přestože byl tak dlouho za hranicemi a nemohl se vrátit, zůstal Moravanem. Jednou v Olomouci na otázku, zda je více Italem nebo Čechem, odpověděl: Víte, já su Moravák. 

V březnu 1995 vedl prestižní duchovní cvičení papeže Jana Pavla II. a římské kurie. 21. října 2003 ho jej papež Jan Pavel II. jmenoval kardinálem (ale protože už měl už více než 80 let, nemohl se účastnit konkláve). O velikosti jeho autority také svědčí to, že kardinálské kolegium jej vybralo, aby 18. dubna 2005 v Sixtinské kapli pronesl poslední promluvu ke konkláve před volbou papeže (v níž byl zvolen Benedikt XVI). První exhortaci pronesl Raniero Cantalamessa, papežský kazatel. Tento zvyk zavedla apoštolská konstituce Universi Dominici Gregis: ke kardinálům, kteří budou volit nového papeže, mají promluvit dvě význačné církevní osobnosti o situaci, ve které se v současnosti církev nachází, a o výzvách, které před ní stojí do budoucna. 

Tolik o životě, ke kterému on sám říká: "Nic jsem si v životě nevybíral, většina věcí přišla sama. Já s touto životní výzvou pouze souhlasil a jsem přesvědčen, že to bylo dobře, že jsem udělal, co jsem měl."

Pojďme se velice stručně podívat, jak otec Špidlík vnímá křesťanství. Presentatio christiana (představení křesťanství) v jeho podání je dnešnímu člověku formulováno jako pozvání k dialogu, který odpovídá na nejhlubší touhy člověka.

Tomáš Špidlík propaguje kulturní a teologickou syntézu, která překonává pouhou vnějškovost sociálního či politického rozdělení evropských tradic. Tato syntéza vystupuje jako reálná komunikace mezi jednotlivými křesťanskými tradicemi. Komunikace sama je totiž už počátečním směřováním k jednotě. To, že byl jmenován kardinálem, souvisí s celoživotním oceněním jeho teologicko-myslitelského odkazu, spojeného s věrohodností života. Špidlík říká: Život není čas, je to setkání s přáteli.

Ještě jedna zajímavá myšlenka týkající se dnešní evropské nebo lépe západní euro-americké civilizace: My jsme vyloučili z naší civilizace osobní vztahy, osobního Boha, a to je veliký problém. My nemůžeme odhodit vědu! Věda je věda, filozofie je filozofie, ale sloučit to se svobodou, která by nezničila zákony a která by nezničila matematiku a filozofii, to musí udělat osoba a ne princip. A k tomu právě mají velký dar slovanské národy. A já myslím, že mohou něco skutečně něco pozitivního přinést.

Během návštěvy ČR v Praze pronesl: Ve světě se objevují nové národy. Co jim dáme, pokud jsme ještě sami neudělali syntézy? Co je cyrilometodějská syntéza? Když byl veliký rozpor v Říši římské mezi Západem a Východem, vsunuli se tam Slované. Kam budou patřit, na Východ nebo na Západ? V Římě pochopili, že by mohli být mostem, a proto dostali tolik privilegií, jak nikdo na světě. Bohužel už byl svět tak rozdělený, že slavní Slované, kteří měli být mostem, se rozdělili na východní a západní. Dnes je Východ a Západ daleký a Evropa je něčím takovým, jako kdysi byla Velká Morava. Bude ta Evropa rozdělená, nebo bude mostem? My si musíme být vědomi, že pozice Evropy není ztracená. Musí si uvědomit, že ty skutečné hodnoty mohou zvítězit.

Rodí se spojená Evropa. Pracují tu politici a ekonomové, ale ještě jsme neudělali syntézu evropského myšlení. Slované přišli do Evropy jako poslední. Možná, že řeknou i poslední slovo...

Tomáš kardínál Špiklík, SJ, zemřel 16. dubna 2010 v Římě a je pochován ve velehradské bazilice za hlavním oltářem.