Utrpení scilliumských mučedníků

Mučedníci ze Scilliumu jsou skupinkou dvanácti křesťanů, kteří byli umučeni v severní Africe a jejichž mučednictví bylo zaznamenáno mezi prvními vůbec. Zemřeli během pronásledování za imperátora Marca Aurelia (161-180), který byl poměrně tolerantní panovník, v církvi neviděl žádné reálné nebezpečí a křesťany považoval spíš za fanatiky. Pronásledování tedy nebylo plošné, šlo spíš o lokální epizody, kdy se místní obyvatelstvo po nějaké tragédii (mor, hladomor, epidemie, atd.) rozohnilo na křesťany, kteří prý způsobili hněv bohů, protože jim řádně neobětovali. 

Město Scili (Scilium) se nacházelo v římské provincii "Numidie" poblíž známého Kartága a bylo vybudováno kolem roku 80 římským imperátorem Vespasiánem. V městě bylo založeno také biskupství, které patřilo do provincie Kartágo. Jedná o dnešní město Kasserine v Tunisku. 

Právě v tomto městě byli roku 180 popraveni Speratus, Nartzalus, Cittinus, Veturius, Felix, Aquilinus, Laetantius, Januárius, Generosa, Vestia, Donáta a Secunda, známí jako sciliumští mučedníci. Jejich svátek se již od starých dob slaví 17. července, což dosvědčují i některá kázání sv. Augustina, která pronesl na výroční den jejich mučednické smrti.

Relikvie těchto afrických křesťanů byly v 9. století přeneseny ze severní Afriky do Francie a následně do Říma. Dnes jsou uloženy v mramorovém sarkofágu v kostele sv. Jana a Pavla na Celiu.