Moravská zastavení na východě USA

16.10.2016

Letos v létě jsem vyrazil na prázdniny do USA, nejen abych poznal nové části Země, ale také abych zastoupil P. Antonína Kocurka, který má na starosti česky a slovensky mluvící komunitu v New Yorku a také souží v americké farnosti.

Czechia?

První překvapení mě potkalo už na letišti. Po vyzvednutí zavazadla jsem prošel kontrolou a poté mě ještě čekal "přijímací" rozhovor s policistou. Ptal se mě, jestli náhodou nejdu dělat bussiness, proč jsem vlastně přijel apod. Nakonec se podíval do mého pasu a ptá se: Není náhodou Ostrava na Moravě? S úsměvem na tváři a jistým překvapením jsem pokýval hlavou. A on pokračoval: A co říkáte na to, že se jmenujete Czechia? Nám tady v USA se to zdá trochu diskriminační! Tady už mé překvapení nabíralo na obrátkách, protože ve škole, v médiích, v církvi, zkrátka všude slyšíme, že Moravu nikdo nezná a že hlásit se k ní mírně řečeno zbytečně nacionalistické. Odvětil jsem, že mně se ten název taky nelíbí. Policajt se usmál a s přáním všeho dobrého mě vpustil do Nového světa. Otec Antonín mi následně vysvětlil, že i tato otázka proběhla americkými médii.

The First Moravian Church in New York

Po aklimatizačních až nepříjemně teplých dnech v New Yorku, jsem začal brouzdat Manhattanem. V této nejstarší newyorské čtvrti jsem narazil na The first Moravian Church, tedy na první Moravský kostel, založený v roce 1748 Moravskými bratřími, kteří již New Yorku nějakou dobu působili. Na jeho boční zdi si návštěvník může přečíst krátkou historii Moravské církve.

Moravští bratři a jejich evangelizace v USA

Chtěl bych nyní jen krátce tuto církev představit. Moravští bratři vznikli kolem roku 1722 v Suchdole nad Odrou a působili i v jeho okolí, i v některých farnostech, kde jsem působil jako kaplan. Během pobělohorského období odešli do Saska, odkud postupem času vyráželi hlásat radostnou zvěst do celého světa, a proto zakládali města a školy. S moravskými kostely nebo osadami se můžeme setkat v Anglii, Irsku, Německu, Holandsku, Severní i Jižní Americe, na Aljašce, Grónsku, v Karibské oblasti, Indii, Africe, Surinamu, Tibetu, Labradoru, Rusku, zkrátka na všech pěti osídlených světových kontinentech. Roku 1735 se vydali do Ameriky, kde začali svou misi ve státě New York. Kromě poznání Krista se snažili bojovat za práva indiánů. Nakonec byli guvernérem upozorněni, aby se svou snahou přestali a opustili provincii. Následovalo ještě paradoxní obvinění ze spolupráce s jezuity a katolickou Francií.

Bratři navíc spadali do sféry britského vlivu. Britové je nutili bojovat, ale bratři se zásadně odmítali podílet na jakékoliv válce či násilí. Nakonec na dlouhou dobu New York opustili a odešli do Pensylvánie a dnes jsou známi jako evangelizátoři indiánských kmenů Delavarů, Mohawků či Mhykánů, kteří si po přijetí křesťanství začali jednotně říkat Moravští indiáni (Moravian tribes). Právě tyto kmeny původně žily především na území dnešní Pensylvánie (stát, který je proto některými nazýván Stát Moravských bratří). Po různých peripetiích, masakrech (např. tzv. Moravský masakr) a ústrcích může dnes žít zbytek těchto indiánů v rezervaci Moravia 47. Podle nedávného sčítání tu bydlí přes 400 indiánů a téměř 600 žije mimo rezervaci.

Rozhodl jsem se tedy dále prozkoumat, zda náhodou nenajdu více moravských stop v americké metropoli, a ejhle, existují, a ne jedna. V každé newyorské čtvrti stojí minimálně jeden, ale převážně dva i více moravských kostelů. Není možné se zde o nich rozepisovat, ale musím říci, že všechny jsou funkční, s pravidelnými bohoslužbami, mnohé komunity mají i své internetové stránky a rozvíjí zajímavé aktivity. Moravská církev zřejmě nepatří mezi církve, které by v New Yorku strádaly. Zajel jsem se také podívat na nový kostel, který v těchto letech staví.

Moravian Open Door

Abychom nemluvili jen o kostelech, přímo na Manhattanu stojí na 18. Street Moravian house (Moravský dům), v jehož prostorách sídlí Moravian Open Door (Moravské otevřené dveře), charitativní organizace, která pomáhá zvláště bezdomovcům a lidem v tísni.

Moravská stopa u katolíků

Ani katolická strana nezůstává zcela bez moravské stopy. V New Yorku se nacházejí dvě diecéze, arcidiecéze newyorská a diecéze Brooklyn. Brooklynská diecéze má nepříliš využívanou katedrálu a o mnoho atraktivnější postavení má konkatedrála svatého Josefa. V tomto chrámě narazíme na fresky, které zobrazují Matku Boží, která charakterizuje různé země. A právě zde můžeme obdivovat poměrně zdařenou malbu Panny Marie Svatohostýnské, vítězné ochránkyně Moravy. Sochu téže Panny Marie můžeme obdivovat v Basilica of the National Shrine of the Immaculate Conception (Národní bazilika Neposkvrněného početí). Na zdi v jedné z bočních kaplí visí socha Panny Marie Svatohostýnské, jíž se kaple zasvěcena.

Ptal jsem se také mezi katolíky, jaké světce z našich zemí znají. Předpokládal jsem sv. Václava, Vojtěcha či Anežku, o kterých si myslíme, že jsou známi na celém světě. Američané většinou znají pouze moravské světce sv. Cyrila s Metodějem, kteří se slaví jako závazná památka v celých Spojených státech.

Bethlehem

Tím moravská přítomnost na východním pobřeží ještě nekončí. Vraťme se nyní k Moravské církvi. Jak už bylo řečeno, když moravští bratři dorazili do USA, spadali pod britskou správu, která je nutila bojovat. To oni odmítali, a proto se pod tlakem rozhodli odejít do údolí řeky Lehigh, kde roku 1741 založili osadu Bethlehem, dnes asi pětasedmdesáti tisícové město.

V historické části města se opravdu cítíte jako doma. Můžete vstoupit do původní Moravské kaple nebo novějšího a většího Moravského kostela, nakoupit v Moravském knihkupectví (kde jsou si koupil recept na moravský koláč), navštívit starou Moravskou kovárnu, prohlédnout si Moravský seminář či dům pro svobodné ženy a vdovy, zajít do Moravského muzea, projít přes křižovatku, v jejímž středu je zapuštěná moravská hvězda, apod. V městě se rovněž nachází Moravian Academy (Moravská akademie), jež vznikla spojením Moravského semináře pro dívky (Moravian Seminary for Girls), první dívčí školy v USA, a Moravské přípravné školy (Moravian Preparatory School). Dnes škola dává vzdělání dětem a mládeži od pěti do asi osmnácti let. Jako každá střední škola i Moravian Academy se věnuje sportu a její barvy, červená a žlutá, se shodují s barvou moravské hvězdy, kterou mívají lidé občas zavěšenou u vchodu do domu, i s barvou moravské vlajky.

Snad ještě větším překvapením pro mě byla rozlehlá Moravian College (Moravská vysoká škola), s níž je spojen Moravian Theological Seminary (Moravský teologický seminář). V objektu Moravian College se nachází nesčetně budov. Každá nese jméno zpravidla nějakého moravského bratra. Osobně jsem nahlédl do Comenius Hall (Komenského hala). Před touto historickou budovou stojí socha Jana Amose Komenského v nadživotní velikosti a její návštěva mě naprosto nadchla. Vše bylo otevřené, nikde nikdo nebyl a já jsem si mohl v poklidu na vlastní oči prohlédnout posluchárny, auly, galerii rektorů či kapli, v níž se slouží dokonce i katolické mše. Tak získávají v USA nové studenty.

Den nezávislosti

A závěrem ještě jedna kulturní zajímavost. Snad nejdůležitější státní svátek, Den nezávislosti (Independence Day), který připomíná vyhlášení Deklarace nezávislosti Spojených států roku 1776 a který se slaví 4. července, má také co dočinění s Moravskými bratry. V roce 1783 oslavovali Moravští bratři v Salemu v Severní Karolíně Den nezávislosti, který doprovodili hudební produkcí (Moravané totiž vždy kladli důraz na hudbu), jež měl na starosti Johann Friedrich Peter. Ten zkomponoval The psalm of Joy (Žalm radosti). 4. červenec 1783 je dnes uznáván jako první veřejné slavení Dne nezávislosti.

Morava tedy není úplně tak neznámá, jak si třeba myslíme a jak je nám podsouváno. Spíš jsme na své kořeny málo hrdi, neznáme je a neumíme dobře prodat to, co nám bylo dáno do vínku. Proto považuji za prospěšné studovat historii, neboť kdo nezná vlastní dějiny, nezná sám sebe.