Arius (256 - 336)

Arius se narodil v Libyi, navštěvoval školu Lukiána z Antiochie a byl knězem v Alexandrii. Je znám jako tvůrce první velké křesťanské hereze. 

Několik let po Ediktu milánském (313) se rozhořel spor mezi alexandrijským biskupem Alexandrem a jeho knězem Ariem ohledně vztahu mezi Bohem Otcem a Synem. Arius Syna nepovažovat za Boha, ale za výjimečné a ojedinělé stvoření. Syn, Boží Slovo, byl totiž jako jediný přímo stvořen Otcem. Nemůže být Bohem, protože byl zplozen a je tedy jiný než Bůh, v žádném případě s ním nemá stejnou podstatu (homoousios). Pro Aria je plození a tvoření synonymem. Ostatní stvořené skutečnosti Otec učinil skrze své Slovo, nejsou tedy stvořeny přímo jím. 

Arius byl odsouzen již roku 300 alexandrijským patriarchou Petrem I. Další patriarcha Achillas jej rehabilitoval, ale už roku 312/3 zemřel. Arius byl jedním z kandidátů na alexandrijský patriarchální stolec. Jeho protikandidátem byl Alexandr, který se patriarchou. Roku 318 svolal koncil, který Aria exkomunikoval. I další koncil v Ancyře (Ankaře) jej roku 321 odsoudil. Arius našel zastání u Eusébia z Nikomédie, jemuž adresoval jeden ze svých dopisů. Po vyhnání z Alexandrie se jej ujal Eusébius z Cézareje. 

Když chtěl imperátor Konstantin I. Veliký sjednotit říši, ale také křesťanství, svolal první velký koncil do Niceje, aby právě (ale nejen) otázku arianismu vyřešil. Ariovy teze byly znovu odmítnuty a jeho nauka byla prohlášena za heretickou. 

Arius byl poslán do exilu, odkud se chtěl vrátit do Alexandrie. To se mu ale už nepodařilo, především kvůli biskupu Alexandrovi, ale také díky jeho nástupci, rozhodnému bojovníku proti arianismu, Atanáši z Alexandrie. 

Roku 335 byl Arius rehabilitován, ale než byl přijat zpět do církve, zemřel.