Teofil z Antiochie (2. stol. - 13. 10. 183)

Teofil (Theofilos) z Antiochie, syrský biskup a teolog, se narodil ve 2. století v oblasti mezi řekami Eufrat a Tigrid v Mezopotámii, jak naznačuje ve svém díle. Řadí se k řeckým filosofům, kteří přijali křesťanskou víru. Na rozdíl od Justýna, Taciána či Atenatora se rozhodl pro kněžskou dráhu. V roce 169 se stal biskupem v syrské Antiochii, jímž byl až do své smrti.

Svým dílem Teofil obohatil křesťanskou literaturu, především exegezi a apologetiku. Během svého episkopátu sepsal tři knihy svému pohanskému příteli Autolykovi, Ad Autolycum, a to po 17. březnu 180, kdy zemřel Marcus Aurelius, o němž je v textu řeč (3,27). Autolycus, Teofilův přítel, totiž evangeliem opovrhoval. Teofil se stává neochvějným zastáncem radostné zvěsti, jenž odmítá řecké vzdělání. Oproti jiným apologetům se nezdá být otevřený dialogu. V obraně, která se na vysoké argumentační úrovni, můžeme spatřit jeho řecké filosofické vzdělání.

V první knize Teofil hovoří o důležitost zjevení, skrze nějž je člověk schopen poznat Boha a v souladu s antiochijskou tradicí zdůrazňuje, že člověk je stvořen z hlíny. Přesto je schopen poznat Boha. Teofil také vyzývá k dobrému křesťanskému životu.

V druhé knize popisuje Boží podstatu a představuje teologii Logu. Jako první autor užívá pojem Trias, Trojice. Nejsvětější Trojici tvoří Theos (Bůh, Otec), Logos (Slovo, Syn) a Sofia (Moudrost, Duch svatý). Staví do protikladu stvoření světa podle Bible s řeckou mytologií.

Druhá kniha obsahuje důležité náčrty antropologie. Teofil nedefinuje stvořeného člověka jako smrtelného či věčného, ale jako ne-smrtelného. Řekneme-li, že je smrtelný, pak je Bůh tvůrcem smrti. Tvrdíme-li, že je věčný, jak pak může být smrtelný? Člověk je tedy nesmrtelný, nenáleží ani nebi ani zemi, je kdesi uprostřed. Teofil zdůrazňuje stav milosti, v němž se člověk nachází, protože je neustále obdarováván nesčetnými dary, mezi nimiž vyniká dar věčného života. Nasloucháním a poslušností k Božím nařízením se člověk stává nesmrtelným (nikoliv věčným; věčnost náleží pouze Bohu).

Třetí kniha se zabývá Písmem svatým jakožto prostředkem zjevení. Obsahuje také výpočet trvání světa či rok narození Krista. Vedle obhajoby řádného křesťanského života autor naprosto odmítá nařčení, že se křesťané dopouštějí nemravností.

Teofil dále napsal Contro Ermogene, Contro Marcione a komentáře k evangeliím či ke knize Přísloví.

Zemřel jako mučedník 18. října 183/185 a jeho památka se slaví 13. října.