Justin (asi 100 - asi 165)

Justin patři k jednomu z mála autorů 2. století, o němž máme alespoň nějaké autobiografické údaje. Narodil se kolem roku 100 ve Flavia Neapolis (dnešní Náblus či Šekem) v Samařsku. Kvůli studiím přesídlil do Efesu, kde se postupně zabýval řeckými filosofickými směry (stoicismus, aristotelismus, pythagorismus a platonismus, u kterého několik let setrval). Justin sám vypráví v prvních kapitolách Dialogu s Židem Tryfonem, jak se na pláži setkal s neznámým starcem, který jej přivedl do krize a ukázal mu neschopnost člověka uspokojit vlastními silami touhu po božství. Stařec prostými argumenty podkopal Justinovo přesvědčení a odkázal jej na starobylé proroky, ke kterým se má obrátit, chce-li nalézt cestu k Bohu a pravou filosofii. Na konci své dlouhé filosofické cesty za pravdou přijal Justin křesťanskou víru někdy mezi léty 130 a 137.

Poté se věnoval obraně a šíření křesťanské nauky mezi vzdělanými Řeky a Římany. Odešel do Říma, kde založil školu, jejíž studenty bezplatně uváděl do nového náboženství považovaného za pravou filosofii, a sepsal několik děl. Za svou činnost byl kolem roku 165 za vlády Marka Aurelia, císaře filosofa, jemuž Justin adresoval jednu svou Apologii, udán filosofem Crescentiem, obviněn z hlásání křesťanské nauky a předveden před římského prefekta Junia Rustica. Z výslechu se nám dochovala Acta. Justin byl bičován a poté sťat. Jeho ostatky jsou uloženy v Římě v bazilice sv. Vavřince za hradbami.

Justin sice není chronologicky prvním křesťanským učitelem v Římě (tam už vyučoval Markion či gnostici jako Valentinus a jeho žáci), je ale prvním ortodoxním křesťanem, který dal svému učení systém. Před Justinem se tu a tam objeví nějaká myšlenka, ale Justin systematizuje nauku o Logu a snaží se ji za pomocí příkladů vysvětlit (příklad ohně[1]).

Protože byl Justin filosofem, tvrdil Adolf Harnack, že helenizoval křesťanství. Tato teorie posloužila především Harnackově tezi, podle níž teologie 2. století zradila původní křesťanskou identitu. Jedním z příkladů má být Justinovo dílo, dvě Apologie a Dialog s Tryfonem.

Apologeti, k nimž se Justin řadí, nepochybně užívali filosofické myšlení k obhajobě a vysvětlení víry. Obrací se zvláště k pohanům, aby dokázali, že křesťané nejsou ateisté[2] a že polyteismus není pravým náboženstvím. Oslovují Židy, aby jim vysvětlili, že božství Ježíše Krista nijak nepopírá monoteismus, ale i představitele nesčetných myšlenkových proudů (dualistické, gnostické a jiné sekty), aby jim objasnili, že stvoření nevychází z Boha (prvního principu) nezbytnou emanací, nýbrž ze svobodného rozhodnutí jednoho Boha, který tvoří z ničeho (ex nihilo), a že neexistují dva bohové, jeden dobrý a jeden zlý, které oni identifikují s Bohem Nového a Starého zákona.

Justin je bezesporu jedním z nejvýznamnějších apologetů raně křesťanského období. Jakožto filosof přemýšlel nad vztahem mezi křesťanstvím a řeckým myšlením. Své úvahy staví na nauce o stvoření a na identitě Boha stvořitele (Bůh Starého zákona) s Bohem Ježíše Krista (Bůh Nového zákona) a dokazuje, že se jedná o téhož Boha, o němž hovoří filosofové.

Podle Justinovy nauky o Trojici je Bůh neuchopitelný a neexistují slova, jimiž bychom jej mohli plně vyjádřit. Justin Boha hierarchizuje: Bůh, Logos a Duch svatý.

Justinova nauka o Logu je pro apologety typická. Bůh jako takový je co do podstaty neuchopitelný, ale my jej můžeme poznávat skrze jeho dvě mocnosti a činnosti: λόγος (logos, "slovo, rozum") a δύναμις (dýnamis, "moc, síla, schopnost").

Justin nazývá Krista "logem". Tento termín nepřejímá od stoiků (Justin zdůrazňuje transcendenci logu) ani od platoniků (pro platonskou reflexi je nemyslitelné, aby se logos vtělil nebo byl ukřižován), ale nachází jej v židovské (i křesťanské) tradici při četbě Septuaginty. Během prvních staletí po Kristu křesťané nečetli Starý zákon hebrejsky, ale v řeckém překladu Septuaginty. A právě v Septuagintě se často hovoří o logu (Ž 32; Kniha Přísloví a další).

Logos je těsně spojen s Otcovou vůlí (Dialog s Tryfonem, 61). Justin brání jednotu i neuchopitelnost Boha, zároveň se však snaží odlišit Otce a Syna a zjevní Boha ve Starém zákoně spojuje s Druhou Božskou osobou, s Logem, který je prostředníkem mezi Bohem a lidmi. Otec tedy zůstává jako ten, kdo nekonečně přesahuje své stvoření (Dialog s Tryfonem, 128).

V tomto bodě Justin do křesťanství vnáší stoickou nauku o λόγος ἐνδιάθετος (lógos endiáthetos) a λόγος προφορικός (lógos proforikós), slovo vnitřní e slovo vyslovené. Tuto lidskou skutečnost aplikuje na Boha. Musíme mít na zřeteli, že Justin stojí na počátcích trinitární reflexe, kdy ještě neexistuje přesně definovaná terminologie. Proto je potřeba "lógos proforikós" chápat ve smyslu ekonomickém, ne imanentně-trinitárním.

O Duchu svatém, tedy o Třetí božské osobě, Justin téměř nemluví. Duch svatý podle něj osvítil proroky.

Některá Justinova vyjádření se mohou jevit subordinacionistická, ale je to problém spíše formální, nejedná se o vyjádření jeho myšlení. Mnohem důležitější je fakt, že apologeti se snaží vysvětlit a dokázat existenci tří božských osob, ačkoliv se jim nepodařilo dostatečně uchopit jednotu těchto tří osob. Přesto zůstává jejich počin klíčový pro následný vývoj trojiční nauky.


[1] Nemáme důkaz o tom, že se příkladem ohně nechal Justin inspirovat u platoniků, jejichž učení studoval, než se stal křesťanem. Nicméně například ve fragmentech platonika Numenia nalezneme spojení mezi logem a ohněm, když se snaží vysvětlit nehmotné stvoření světa. Když prvotní princip tvoří skrze logos, nic neztrácí a zůstává panenský a nedotknutý. Podobně je tomu s ohněm, který dává vzniknout novému plamenu.

[2] Obvinění z ateismu bylo nejčastějším důvodem k odsouzení a popravě křesťanů.